Před pár měsíci to přišlo. Žádost mých přátel zda jim nenafotím jejich svatební den. Nejdříve jsem dlouho váhal a odmítal.
Věděl jsem, že fotit svatbu nebude žádná sranda, navíc to byli mí blízcí kamarádi. Co když to vše pokazím? Ale já mám rád výzvy a byla spousta času na teorii. Takže jsem kývnul a začátek studia.
Zpočátku jsem vůbec netušil jakou techniku používají svatební fotografové, jak by to mělo ve výsledku vypadat a jelikož jsem dlouho na žádné svatbě ani nebyl, tak jsem netušil ani jak to vše probíhá.
Ubíhaly týdny a měsíce, prlistoval jsem několik desítek svatebních portfolií a zjistil, že se mi moc líbí focení svatby stylem černobílé reportáže.
A k tomu přidat pár aranžovaných barevných, kterých nejsem moc zastáncem a nebo je spíše neumím. Mám rád fotky ve kterých je přirozenost a emoce, než ty strojené kde se postaví před objektiv a usmívají se.
Blížil se termín svatby a přibily i nějaké ty vědomosti o přibližném průběhu obřadu a nervozita stoupala. V den D jsem nesměle vytáhnul foťáky (slovy dva) a začal tak nějak omalu náhodně cvakat. Velkou výhodou i nevýhodou bylo, že většinu zúčastněných osobně znám. S přibývajícímy snímky má nesmělost opadla a já se do toho ponořil.
Nechtěl jsem vynechat jedinou situaci, ale taky jsem zjistil, že nemůžu být všude a u všeho jak bych chtěl.
Celkem jsem 12 hodin nafotil 2500 snímků a z nich vybral a upravil 450 a světe div se, novomanželé zůstali mými kamarády i nadále 🙂
Mě osobně se výsledek moc líbí, přesně takhle jsem to chtěl.
Závěrem děkuji Gabce a Michalovi za důvěru a svědkyni Petře za pomoc a organizaci. A v neposlední řadě všem zúčastněným, celý den jste byli super.

Leave a Reply

Your email address will not be published.Email address is required.